Ve své praxi se velmi často setkávám s muži, kteří nevědí jak se svojí sexuální energií mohou pracovat tak, aby se mohli stát jejím pánem, následkem je pak to, že jejich sexualní energie ovládá spíše je a jejich život velmi negativním způsobem. Není to jejich chyba, zkrátka žijeme ve společnosti, kde muže nikdo nikdy dostatečně nepoučil o tom, co je to vlastně sexuální energie a jak s ní mohou zacházet tak, aby jim přinášela benefity do jejich osobního a intimního života a vztahů.
„Z pudu do přítomnosti. Z úniku do spojení. Z napětí do klidu.“
Mužská masturbace je dnes jednou z nejvíce odpojených a nepochopených forem kontaktu se sebou samým.
Od raného věku je často poháněna pudem, tlakem, napětím, stresem, úzkostí nebo samotou. Není v ní přítomnost, něha, dotek srdce – ale spíše rychlý výboj, úleva a zase zpět do každodenního napětí. Tento přístup je nejčastějším důvodem, proč nedokáží uspokojit ženu a proč jejich intimní život nefunguje naplňujícím způsobem.
A přesto právě tady – v tom nejintimnějším vztahu muže k sobě samému – se otevírá možnost skutečné změny, návratu k tělu, citlivosti i síle a skutečně naplňujícímu způsobu. Zkrátka pokud muž necítí a nezná své tělo, stejný přístup pak takoví muži mají ke svým partnerkám, které jsou naopak velmi citlivé a potřebují přístup, který je láskyplný, citlivý a respektující. Zavřený a odpojený muž nemůže otevřít bezpečný prostor pro otevření ženské sexuality, žena mužovu zavřenost a pudovost cítí a automaticky se zavírá.V nejhorším případě popířá sebe samu a sex se stává mechanickým a prázdným.
Mnoho mužů mi otevřeně přiznalo svou hlubokou závislost na masturbaci, ale když jim položím otázku, zda rozumí tomu, co je skutečně za touto závislostní potřebou neustálého uspokojování, neumí odpovědět, protože nemají sexualitu spojenou se svojí emocionalitou a autentickými pocity. Dochází tak ke zneužívání sexuální energie. Co je tedy za tím?
Závislost, která zůstává skrytá:
Mnoho mužů v tichosti přiznává:
– „Bez porna si to neumím představit.“
– „Masturbuji, i když vlastně nechci. Je to zvyk.“
– „Cítím se po tom prázdný, někdy i znechucený.“
– „Začínám mít problém s erekcí, když jsem s ženou.“
– „Nevydržím být jen tak se sebou. Ticho mě děsí.“
– „Při sexu se ženou se neudělám, jen když si to dělám sám.“
…a mnoho dalších, každý znáte to své…
Za tím vším není selhání. Je tam překrývání vnitřního nedostatku – lásky, doteku, uznání, klidu. Masturbace se tak stává únikovým rituálem – a ne cestou k sobě.
Jak pak taková pudová masturbace vypadá?
Je rychlá. Napjatá. Mechanická. Založená na fantaziích, vizuálním stimulu, pornografii nebo představě „výkonu“.
Často zcela odpojená od dechu, srdce, těla.
Tělo slouží jako nástroj k dosažení vyvrcholení – a ejakulace je ventilem, ne extází.
Takový způsob postupně vede k:
– Desenzitivitě – oslabené citlivosti.
– Erektilním potížím.
– Ztrátě přítomnosti při sexu.
– Zamrznutí emocionálního prožívání.
– Ztrátě schopnosti milovat srdcem, nejen penisem.
– Odmítáním ze strany partnerky nebo nevěře.
– Psychickým problémům.
Opakem takové masturbace je vědomá masturbace?
To není technika. Je to stav bytí. Vědomá masturbace je dotek sám se sebou v přítomnosti – bez spěchu, bez tlaku, bez očekávání.
Je to: naslouchání tělu, ne jeho ovládání, vnímání dechu a pohybu, kontakt s pánví, srdcem i duší.
Je to chvíle, kdy se muž neuspokojuje, ale spojuje. Kdy se neodbývá, ale vrací domů – do těla, do plného prožívání a extatických stavů, které mají silně regenerační a revitalizující účinky na tělo, psychiku, emoce a vede muže do zcela jiného prožívání. Vědomá masturbace mění muže
Ne tím, že by „neměl ejakulovat“ nebo že by „něco dělal špatně“. Ale tím, že se znovu stává vnímavým, citlivým, opravdovým, zcela autentickým.
Muži, kteří praktikují vědomou přítomnost v kontaktu se svým tělem:
– lépe vnímají své potřeby a emoce,
– jsou schopni milovat bez tlaku a s větší hloubkou,
– jejich sexualita se propojuje se srdcem a duší,
– jejich erekce je přirozenější, delší, stabilnější,
– a jejich potěšení se šíří celým tělem, nevyčerpává je, ale dobíjí.
Proč se toho muži tolik bojí?
Protože vědomý dotek není o výkonnosti, ale o zranitelnosti. Vědomý dotek odhalí, co cítím, když není přítomen výkon, tvrdost, obraz mužnosti a když vystoupí jejich stíny a nezpracovaná témata. Mnoho mužů tak raději zůstává ve známém kolečku pudu a uvolnění, než aby riskovali chvíli ticha, přítomnosti a možná i slzy, které se v tom tichu vynoří. Vědoma cesta vyžaduje odvahu potkat se skutečně sám se sebou a to je opravdu velký krok v životě muže.
Ale právě tudy vede cesta k síle, kterou nelze předstírat. Tvé tělo si zaslouží být cítěno.
Vědomá masturbace není náhradou sexu. Je to návrat ke svému tělu, ke své duši, k intimitě beze studu.
Nezáleží na tom, co jsi dělal doteď.
Každý dotek může být první –
když je opravdový.
„Nejde o to, že masturbuješ. Jde o to, jaký jsi u toho sám k sobě. Jsi trestající? Uspěchaný? Nepřítomný? Hrubý, sprostý? Nebo něžný, milující, otevřený?“
Odtud začíná nový vztah – se sebou. A odtud se léčí i vztah ke světu.
S hlubokou úctou všem odvážným mužům
Michaela
Napsat komentář