Jedním z důvodů proč jsem se začala zabývat Tantrou bylo, že mne byl velice blízký přistup a pohled na lidskou sexualitu. Setkala jsem se neuvěřitelným množstvím nejrůznějších forem sexuálního zneužívání a dnešní článek chci tomuto tématu věnovat, abych blíže ujasnila rozdíl mezi užíváním a zneužíváním sexuality.
Sexualita je nejmocnější energie, je to naše primární životní síla, která proudí naším tělem. Je to energie zrození, extáze, tvořivosti, hlubokého spojení – ale také bolesti, zneužití, studu, závislosti a zmatku pokud k ní přistupujeme nevědomým způsobem. A právě v této dualitě se dnešní společnost často ztrácí. Lidé jsou často velmi zmatení ve schopnosti rozlišení mezi prožitkem a zraněním. Mezi „svobodou“ a vnitřní prázdnotou. Mezi touhou po blízkosti a realitou odpojení.
Jedním z nejzásadnějších omylů naší doby je neschopnost rozlišit, kdy sexualitu užíváme v souladu srdce a těla – a kdy ji nevědomě (či v horšim a trestuhodném připadě vědomě) zneužíváme – sebe, nebo druhého. A často se děje i obojí, protože ten kdo nemá úctu a lásku k vlastní sexualitě, nemá a necití jí ani k nikomu druhému.
Sexualita jako dar, nebo nástroj?
Tantra nás učí, že sexualita je posvátná. Není to jen fyzická pudová aktivita – je to jazyk energie, komunikace těla a duše. Ve své esenci je to forma meditace, modlitby, propojení. Ale jen tehdy, když je prožívána vědomě, s úctou, láskou, přítomností. Když se z tohoto daru stane prostředek – k manipulaci, k úniku, k moci, k sebeutvrzení, k ovládání nebo ukojení zraněného ega – přestává být láskyplnou silou a stává se něčím, co devastuje naše tělo, náš intimní vztah, naši sebehodnotu i naše milující srdce.
Jak poznat rozdíl mezi užíváním a zneužíváním sexuality?
1. Užívání sexuality
Je spojeno s láskou, důvěrou a vědomím. Vychází z těla, kterému je nasloucháno, nikoli na něj tlačeno. Je s ním zacházeno citlivě a vědomím toho, jaké pocity v něm svým zacházením způsobuji. Je výsledkem vzájemného souhlasu, bezpečí a otevřenosti. Není cíleno pouze na vyvrcholení, ale na spojení, lásku a k vytvoření skutečné intimity. Vzniká z hlubšího kontaktu se sebou i s druhým. Oživuje, léčí, vyživuje naše tělo, duši a srdce.
2. Zneužívání sexuality
Vychází z potřeby ovládat, získat moc a vlastní uspokojení, utišit prázdnotu. Je motivováno strachem, závislostí, vnitřní bolestí nebo egem.
Často ignoruje hranice – své nebo partnera. Slouží jako prostředek k potvrzení vlastní hodnoty nebo úniku od bolesti – nezdravá a toxická dominance.
Po aktu zanechává prázdno, stud, nepokoj, chlad nebo trauma. Může vypadat jako „vášeň“, ale je bez duše.
Co je v hlubším pohledu skutečnou příčinou takového přístupu a jednání se pokusím vysvětlit v článku níže.
Kořeny sahají daleko do dětství, v kterém se formuje náš psychosexuální vývoj v ranné fázi dětství po porodu a během přechodu až do puberty.Této části naší psyché se v psychoterapii a psychologii říká Vnitřní dítě a má ho v sobě každý z nás a často na velmi nevědomé úrovni ovládá naše jednání a určuje, jaké vztahy si přitahujeme do svého intimního života.
Sexualita zraněného vnitřního dítěte
Mnoho dospělých jedná ze zranění svého vnitřního dítěte – které bylo emočně odmítnuto, zneužito, potlačeno, nebo nebylo naučeno zdravě pracovat se svým tělem a pocity. A právě tato nevědomá část v nás pak používá sexualitu jako formu útěchy, potvrzení, přijetí, dosycení hlubokého nedostatku a vlastního potěšení zneužívajícim a velice povrchním pudovým způsobem.
Sexualita se stává komepnzací, „lékem“ na nepřijemný stav hluboko uvnitř sebe, ale ne léčením. Přitahujeme si partnery, skrze které se snažíme nevědomě zacelit staré rány – jenže místo spojení se cyklicky zraňujeme a prohlubujeme tak hlubokou frustraci z nenaplňujíciho spojení. Skutečné uzdravení nastává, když se místo sexuální aktivity obrátíme nejprve dovnitř a zkusíme si položit otázky:
Kde používám sex jako útěk?
Čeho se bojím ve skutečné intimitě?
Kde necítím sám sebe?
Co potřebuji přijmout a obejmout v sobě s láskou?
Mezi souhlasem a skutečnou přítomností
Dnešní doba často mluví o „souhlasu“, což je základ. Ŕíká se: když se na tom ti dva domluvili a souhlasí s tím, ať si dělají co chtějí…to je velká past a zvětšující se propast, ze které se mnoho lidí jen těžko dokáže vymanit. Tantrická sexualita jde hlouběji. Nestačí jen „říct ano“. Tělo může říkat ne i při vysloveném „ano“. Skutečné tantrické spojení naslouchá tichým signálům těla, dechu, pohledu, pocitu. Je pomalé. Hluboké. Citlivé. Nesnaží se „někam dostat“ – je tady.
Zneužívání sexuality není jen násilí nebo zneužití v trestněprávním smyslu. Je to i jemné přehlížení toho, že druhý není plně přítomen. Je to tlak. Nepřímá manipulace. Emoční vydírání. Nátlak maskovaný jako „vášeň“. A také je to nepřítomnost v sobě – když dáváme své tělo, ale nejsme v něm.
Vědomá sexualita jako cesta léčení
Tantrická cesta sexuality je návratem k sobě. Učí nás:
– jak poznat své hranice i touhy,
– jak komunikovat srdcem,
– jak být plně v těle, přítomní v každém doteku, dechu, pohledu,
– jak se milovat s někým – a ne „někoho používat“.
Je to cesta odvahy, protože nás zve opustit staré hry a otevřít se skutečné intimitě. Bez zbytečných masek. Bez rolí. Bez snahy na někoho zapůsobit. Jen jako dvě duše, které si dovolí být zranitelné – a tím i svobodné.
Sexualita je posvátný oheň. Může pálit, nebo hřát. Léčit, nebo ničit.
Záleží na tom, z jakého místa ji žijeme.
Tantra tě vede zpět – k čistotě dechu, k pravdě těla, k otevřenému srdci.
Když sexualitu znovu propojíme s vědomím a láskou, stává se tím, čím vždy byla: branou do božství a skutečné extáze.
Michaela
Leave a Reply